POLÁŠEK M. & M. - poštovní holubi

Onemocnění Streptokokem bovis:

V posledních letech se u holubů objevuje onemocnění, charakteristické ztíženým pohybem, kulháním a nemožností letu, kdy je jako původce onemocnění diagnostikován Streptococcus bovis. Streptokokové nákazy bývají často považovány za nákazově druhotné původce nemoci. Podle četných autorů patří streptokoky u celé řady ptáků k normální flóře střeva a hrdla a patogenní se stávají až po oslabení tělesné kondice(pelichání, přílišné přetěžování v chovu a další stresové faktory). Zárodky původce se dostávají do těla holuba nejčastěji přes nosní sliznici nebo alimentární cestou. Asi   40 % holubů, kteří se jeví klinicky zdravými, nosí v zažívácím systému bakterie Streptococcus bovis a až v 80 % chovů lze tohoto streptokoka prokázat v trusu holubů. V současné době existuje pět serotypů streptococcus bovis, které se liší různám stupněm nakažlivosti. U holubů, kteří jsou nositeli bakterie, nepropukne nemoc vždy, ale často panuje vzájemnost mezi Streptococcus bovis či jinými choroboplodnými zárodky (E.coli, Stafylokoky …)

Příznaky: Typickým symptomem bývá náhlá smrt na hnízdě mladých holubů, ale i starých jedinců.  Často nacházíme v této souvislosti zelený, hlenovitý a napěněný trus. Dalším příznakem je polyurie (nadměrná produkce moči), nechutenství, dýchací potíže  a nadmuté břicho. Někteří z nemocných holubů kulhají (bez otoků kloubů), nebo jen s obtížemi létaji. Charakteristickým jevem je neschopnost takového holuba nalétnout do budníku.

U nemocných zvířat je často charakteristickým znakem výrazný úbytek prsního (hrudního) svalu v důsledku odumírání svalové tkáně. U mnohých holubů možno konstatovat nepatrné až rozsáhlé odumření velkého a hlubokého prsního svalu, provázené záněty šlach u hlouběji ležících prsních svalů. Zde je důvod, proč chovatelé často hovoří o ochrnutí křídel či svalů. Při pitvě nacházíme krváceniny na srdci, játrech, ledvinách, slezině a fibrinozní záněty kloubů.

Vedle výše popsaných symptomů, které lze běžně pozorovat, setkáváme se v určitých chovech pravidelně s odumíráním embryí.  Tato tmavá vejce nás často vedou k vyslovení podezření na salmonelozu. Diagnozu potvrzuje až bakteriologické vyšetření s nálezem původce onemocnění.

Léčba: Po upřesnění původce onemocnění bakteriolog. nálezem je třeba ihned zahájit léčbu. Tady je třeba říci, že často „slepá“ kůra nevhodnými antibiotiky vede spíše ke zhoršení průběhu onemocnění v důsledku „poničení“ střevní flory. Streptococcus bovis totiž není citlivý na běžná antibiotika, používaná např. při léčbě salmonelozy. Nejlepší výsledky byly docíleny po sedmi denním podávání syntetických derivátů penicilinu. Dávkování a délku léčby by měl vždy určit veterinární lékař. Po podání antibiotik opět použít probiotika pro regeneraci střevní flory.

Prevence: Opět vychází z obecných zásad hygieny chovu, karanténě přikoupených zvířat a přirozeném posilování obranyschopnosti holubů. Velmi dobře se osvědčuje podávání různých bylinných extraktů, zejména z Oregano vulgaris.

MVDr. Michael Polášek ©

zpět na veterinární okénko